Přesto, že moje dětství bylo celkem v pohodě, trpěla spoustou komplexů a nízkým sebevědomím.
Vdala jsem se po dvacítce, jak bylo tehdy zvykem a zde nastalo moje velké učení. Nepochopení s mužem a zápas s penězi, ale to asi známe všichni. Jenže pak přišel milník, který mě svým způsobem probudil. Měla jsem již syna a dceru, když se narodila Lucinka. Žila jen týden a tehdy jsem přes velkou bolest ze smrti dítěte snad poprvé v životě ucítila sama sebe. Najednou jsem si uvědomila, že můj život není vlastně můj, že se jen snažím vyhovět všem ostatním, manželovi, dětem, rodičům,....
Trvalo asi 6 let než jsem o tom všem dokázala v klidu mluvit, ale dnes vím, že kdyby se mě někdo zeptal zda bych tuto zkušenost do života chtěla, kdybych žila znovu, musím říct, že ano. Znáte to, co tě nezabije to tě posílí a tak se začala moje cesta zpět sama k sobě. Trvalo ještě dlouho než jsem dokázala odejít z nefunkčního vztahu, ale dokázala jsem to. Dokázala jsem se sama postarat o děti, udělat u toho kariéru a ještě postavit dům a zaplatit ho. Jenže to celé tahle hladce neprobíhalo, přišla jsem také o velkou spoustu peněz (tehdy to byly statisíce, dnes by to bylo víc jak milon ), ale ta největší noční můra mě teprve čekala. Dcera v osmnácti propadla tvrdým drogám.
A to byla nejhorší a zároveň nejlepší zkušenost v mém životě. Naučila mě pokoře a také důvěře. Důvěře, že vše se dá řešit a že i smrt může být řešením. Nakonec vše dobře dopadlo, stal se zázrak. Zázrak, který se stává jednou z tisíce případů, ale musela jsem najít cesty, které nejsou tak docela běžné. Musela jsem se naučit více věřit sobě a své intuici než studovaným odborníkům (po letech mi dcera řekla, že kdybych udělala, co mi tehdy radili, nepřežila by). Dnes je dcera zdravá bez následků a vybudovala úplně sama úspěšné podnikání. Celé to bylo však učení pro mne. Naučila jsem se, že věci musíme prvně na hluboké úrovni přijmout než je můžeme měnit a také, že nemůžeme změnit nikoho a nic, co je mimo nás, ale že pouze změnou sebe samotné mohu změnit situace a lidi, kteří mě obklopují. Takže jsem v jedné chvíli pochopila, že jestli chci, aby nastala změna u dcery, musela jsem ji udělat já u sebe, musela jsem přijmout, že neovlivním život nikoho jiného, byt je to moje dítě, musela jsem zpracovat všechny svoje negativní emoce, strachy, křivdy a pochybnosti a naučit se důvěřovat. Pak se pomalu začala ukazovat cesta jak z celé situace ven. Pak ještě zbývalo naučit se trpělivosti a znovu si procvičit důvěru, že i když vidíte pouze na jeden schod před sebou, tak je tam schodiště, které vede k cíli. Na své cestě jsem si také uvědomila, že mě nejvíce pomohli lidé, kteří mi nepomohli a tak jsem musela najít sílu v sobě, což bylo zásadní. Ovšem také jsem potkala spoustu báječných lidí, kteří mi ukázali směr a nástroje, díky kterým jsem dokázala zvládnout svoje strachy a křivdy. Proto jsem se rozhodla vše, co jsem se na naučila, předávat dál. Ať již je to koučování a koučovací přístup k řešení situací, což jsem se naučila v byznyse nebo techniky, které pracují s emocemi, kterými jsem procházela v roli klienta a později jsem se je naučila od mistrů v oboru. Později jsem se setkala s mystikou a učením koncentrace, což znovu velmi ovlivnilo můj další život. Dokázala jsem opustit kariéru a odejít z byznysu a po padesátce začít znovu a jinak.
Díky meditaci a později koncentraci se výrazně změnila kvalita mého života.
